Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie vývoje větrného podnikání v naší části Krušných hor.

Po převratu v roce 1989 přišly do naší otevřené země nové myšlenky a nápady z Evropy i ostatního světa. Jednou z nich byla výroba elektrické energie z alternativních nebo obnovitelných, chcete-li, zdrojů energie (OZE). Na této myšlence není nic špatného, je vlastně logická. Současné způsoby výroby elektrické energie jsou založeny na spotřebovávání zdrojů, kterých není nekonečné množství a je tedy zřejmé, že někdy v budoucnu budou muset být nahrazeny. To, co je na OZE špatné, je,  bezohledný způsob jakým jsou budovány, podporovány a způsob vnucení jejich drahé produkce spotřebitelům, aniž by tito měli možnost výběru.
Naší, tedy Chomutovské části Krušných hor, se zmocnila větrná lobby, která začala projektovat naprosto šíleným a na nic se neohlížejícím se způsobem,  stroje větrných farem všude  kam se jen vešly. Ruku v ruce s ní sem přišla arogance, megalomanství, povýšenost a v neposlední řadě ale v naprosté dominanci, obyčejná lidská nenažranost.
Do naší části hor bylo postupně naprojektováno tolik větrných farem s tolika stroji VtE, že jejich úplná realizace by znamenala naprostou devastaci jejich nejcennějších částí, tedy náhorních plošin s chráněnými rašeliništi a vzácným biotopem a jejich proměnu v průmyslovou zónu. Lidí zde žijících, nebo chalupářů se samozřejmě na jejich názor nikdo neptal a jejich oprávněné námitky na zachování klidu a krajinného rázu zůstávají oslyšeny.

Začátek
Na sklonku roku 2004 měl být položen na náhorních plošinách Krušných hor na Chomutovsku základní kámen největší větrné farmy v Česku, Větrného parku Chomutov (VPCH). Projekt za (tehdy) 13,3miliard kč s počtem přes 150ks větrníků s výkonem 325 MW je dodnes jedním z nejmegalomanštějších záměrů,  schovávajících se za vznosné fráze o „výrobě čisté, zelené energie bez negativních dopadů na životní prostředí.“

Za projektem v té době stály společnosti Proventi a Virtual Utility, a za nimi nikdo jiný než BAE Systems, tedy dodavatel supersoniků Gripen pro českou armádu. Chomutovská větrná farma měla být využita jako jeden z offsetových programů, které měly kompenzovat pronájem britsko-švédských stíhaček zdejším daňovým poplatníkům. Kompenzovat? Nenechte se vysmát. Za peníze takzvaného offsetu se zde mělo postavit zařízení, které by umožňovalo čtvrtstoletí dojit české spotřebitele elektrické energie a peníze odvádět do něčích kapes nebo za hranice, aniž bychom z toho cokoliv měli.

Přestávka
Vidina velké kupy peněz ale spolehlivě prověřila lidské charaktery lidí, kteří za projektem stáli. Firma Proventi upadla do vnitřních sporů svých protagonistů, kteří  chtěli pro sebe urvat co nejvíce.
Situace se táhla dlouhý čas, velcí investoři si nakonec celou věc rozmysleli a ke stavbě tehdy nedošlo. Možná už také lezl na povrch korupční skandál, který celý nákup stíhaček provázel. Nad stavbou se tedy na několik let zavřela voda. O větrném parku se poté čas od času objevily zvěsti, že je vůle ho dokončit ale vždy zase všechno utichlo.

APB Plzeň
V oblasti začali pracovat jiní investoři, kteří zde postavili několik menších farem např. firma Greenlines  s.r.o. farmu tří VtE v Rusové "Nad nádražím" nebo firma Drobil elektro s.r.o. farmu rovněž tří VtE poblíž Hory svatého Šebestiána. Největší stavba ale byla dokončena v roce 2007 firmou Ecoenerg Windkraft Gmbh a to farma Kryštofovy Hamry  o 21 strojích o celkovém výkonu 42MW, která je dodnes největší větrnou farmou na celém území ČR.

Asi tehdy obživly nanovo snahy uvést VPCH v život a trvají dodnes. Do Chomutovského prostoru Krušných hor vstoupila sebevědomě firma APB Plzeň, která nejenom ovládla projekt samotného VPCH ale skoupila i projekty ostatních firem, které sice postupně procházely zjišťovacími řízeními EIA, ale vůbec není jisté, jestli by se kdy začaly stavět. Věc se má totiž takto: Plánů na výstavbu větrníků jsou tuny, připojit se k síti však není kde. Všem projektům, které předpokládaly připojení na napěťové hladině 22kV přímo do distribuční soustavy nemohlo být ze strany ČEZ Distribuce vyhověno z prostého důvodu, bylo jich zkrátka příliš mnoho. Jediný projekt, který toto řešil, byl VPCH. Podle něj se mělo zbudovat kabelové vedení 110kV o celkové délce 22,5km do rozvodny ve Vernéřově, kde se mělo ještě 110kV přetransformovat na 400kV a pustit do přenosové soustavy. Takové vedení, ve všech myslitelných prostředích od skály až po bažinu s celkem třemi transformačními stanicemi je řádově miliardová záležitost, kterou nechce a nemůže každý podstoupit. Podle mých domněnek na to většina investorů spoléhala a čekala až APB vedení vybuduje s tím, že se pak s nimi na přenosu své výroby domluví.

Obchodní a stavební způsoby APB Plzeň
Nicméně APB začala projekt VPCH resuscitovat čase, kdy se veřejné mínění začalo od nekritického obdivu VtE odvracet. Vybudovaná farma Kryštofovy Hamry už totiž začala působit a to především vizuální ranou, kterou dostane každý, kdo pojede po silnici z Výsluní do Rusové a potom docela otravným hlukem, kterým znepříjemňuje život obyvatelům Nové vísky u Domašína a Volyně. To, co si lidé dříve neuvědomovali, protože neměli životní zkušenost a srovnání, a to, co investoři dodnes tvrdí, že neexistuje, tedy výrazný zásah do krajinného rázu a produkovaný hluk, tady najednou bylo a v obyvatelích dotčených obcí to vyvolalo nezvratný pocit, že svůj prostor a klid, za kterým sem přišli, si musí, stůj co stůj, uhájit.

Navíc si firma APB ve svém vystupování počíná velmi neomaleně a nešťastně. Vytipovala si klíčové osoby mezi vlastníky půdy, kterým nabídla milionové částky za odkup nebo pronájem a rovněž vsadila na spolupráci s částí zastupitelstev měst Výsluní, Kryštofových Hamrů, Hory svatého Šebestiána a Křimova, u nichž cítila zájem nebo alespoň servilnost. Co nabídla zmíněným zastupitelům nevím a nechci na toto téma spekulovat. Je to morální záležitost těch oslovených a záleží na nich, jestli ustojí tlak svého svědomí a těch, kterým zde svým vstřícným jednáním vůči investorovi VPCH mohou zmařit jejich investice do nemovitostí a naději, že dožijí v jednom z mála míst, kde toho sice donedávna moc nebylo, ale bylo zde alespoň ticho. Se zbytkem obyvatelstva firma jedná sice nevysloveným způsobem, ale tak, že by se dal definovat slovy: "Jste jenom vesničtí burani, vaše pocity a zájmy   nás nezajímají, nacpeme vám to sem, ať chcete nebo ne."
Jedno je jisté, APB má minimálně zastupitelstva v Hoře svatého Šebestiána a v Křimově pěkně v hrsti. Tyto obce se totiž prostřednictvím svých starostů a málo obezřetných zastupitelů nechaly chytit na vějičku firmy APB. Poskytovala totiž,  "nevratnou" půjčku v řádech miliónů korun s jedinou podmínkou: obec bude za každých podmínek spolupracovat na realizaci jejich plánů. Samozřejmě, peníze jsou dávno probenděné a následným starostům a zastupitelům nezbývá než poslušně srazit paty a plnit vše, co po nich APB chce. Stejnou "půjčku" dostalo svého času i Výsluní, na nátlak občanů ji ale naštěstí APB včas vrátilo. Z toho důvodu má Výsluní alespoň nějaké manévrovací možnosti, a když nechce, nemusí jít investorovi na ruku, z čehož bývá dost často nepříčetný.
Ještě trochu jinak je to v Kryštofových Hamrech. Kryštofovy Hamry získaly historickým vývojem rozsáhlá katastrální území po zaniklých obcích Přísečnice a Rusová, které musely ustoupit stavbě Přísečnické přehrady. Problém je v tom, že Kryštofovy Hamry na svých katastrech nechaly postavit farmu stejného jména, která sice je bezpečně vzdálena obydlím obce, ale je nacpána na pouhý kilometr k Nové vísce u Domašína a na dva kilometry k Volyni. Bohužel tyto obce leží ve směru převažujících západních a severních větrů a těmito větry jsou k nim unášeny hlukové imise. A zatímco si Kryštofovy Hamry užívají vydojené peníze za strpěné VtE, ti, kdož opravdu trpí, jsou občané Volyně a Nové vísky u Domašína, aniž by z toho cokoliv měli.

Obchodní způsoby firmy APB Plzeň jsou rovněž neprůhledné a pro lidi kteří se detailněji nezajímají, jsou naprosto matoucí. Jeden příklad za všechny:
Investiční záměr projednává a miliony na všechny světové strany slibuje Pavel Březina, prokurista firmy APB Plzeň a.s. Stavbu však provede a větrníky by měla dále provozovat firma jeho bratra, Petr Březina APB Plzeň. APB jako APB, mohl by si kdekdo říci, ale to by byla chyba. Jde o dvě různé firmy o dvě různé, podnikající, právnické osoby. Firma APB a.s. je sice akciovka se základním jměním 2mil.kč, ale jejím jediným zaměstnancem je Pavel Březina, majetkem firmy je kancelář v Plzni, terénní Mercedes a mobilní telefon. Jinými slovy, APB Plzeň a.s. sice po vsích slibuje hory doly, ale fakticky téměř nic nevlastní a nevyvíjí žádnou výdělečnou činnost. Ve smlouvách, které zde s dotčenými obcemi podepisuje, není zmíněna jediná vazba mezi oběma firmami. Pro firmu Petr Březina APB Plzeň, tedy faktického majitele a provozovatele VPCH a příjemce jeho budoucích zisků, je to pojistka, že pokud se vše nebude vyvíjet podle optimistického scénáře, může klidně říci, že „peníze vám slíbila úplně jiná firma, tak si je vymáhejte od ní a mě dejte pokoj“. Na firmě APB Plzeň a.s.,  si toho věřitelé ale příliš nevezmou.
Je také možné, že je to cesta k budoucímu stupňování požadavků investora. Zjistí, že farma nesype tak, jak si představoval, tak bude chtít „zahustit prostor“ dalšími stroji VtE nebo vybudovat přečerpávací elektrárnu, kterou zde chce v rámci jiného projektu rovněž postavit. Ve chvíli, kdy už bude farma pracovat, přejde i ty největší místní fandy energie z větru chuť na to, mít tady nějaké další. No a jaký pádnější argument by mohla firma mít, než ten „ jo vy tady už nic dalšího nechcete? A peníze ještě nějaké dostávat chcete? Tak sem se svolením další stavby!!!


Ještě taková perlička, jak to APB koulí se všemi svými obchodními partnery, město Chomutov nevyjímaje.
 Firma APB získala před časem v Chomutově zakázku na demolici dosloužilého Zimního stadionu. Stadion zbourala a ten teď leží rozemletý na dvou gigantických haldách v Křimově s tím, že materiál bude použit při výstavbě větrného parku. Firma takto zkouší hned na několikrát ušetřit. Vsadím se, že ve smlouvě na demolici ZS bylo i ustanovení, podle kterého měla APB vzniklou suť řízeně skládkovat a taky za to pochopitelně platit.  Použití této suti na stavbě větrného parku přitom není přípustné,  v EIA  VPCH i ostatních parků je striktní příkaz, že pro výstavbu budou použity autochtonní (původní) materiály z místa staveb VTE.
Není také jisté, jak chce APB celý podnik financovat, to samozřejmě firma veřejně neříká. Stavba Větrného parku Chomutov a ostatních farem, jejichž projekty APB vlastní si vyžádá náklady v řádech miliard korun. Vlastní prostředky na to firma nemá ani náhodou a banky se do těchto projektů, kde už byla několikrát snížena výkupní cena jimi vyprodukované elektřiny, taky dvakrát nehrnou. Pokud už svolí, chtějí spolufinancování v minimální výši 30%, dnes už spíše 50%.  Dnes, kdy už firma nemá šanci na získání podpory výkupu produkce své farmy, je její neustálá snaha dílo dokončit ještě podezřelejší a chuť bank se na něm podílet ještě menší. Kde tyto peníze APB vezme? Nemůže se nevetřít myšlenka, že tento projekt není ani tak na primární výdělek a už vůbec ne ke zlepšení zdejšího životního prostředí, ale spíše v něm tiší společníci potřebují vyprat peníze, které nezískali zrovna dvakrát poctivě a nemohou je tedy veřejně použít.

Co je vlastně VPCH?
To dnes nikdo pořádně neví. APB spoléhá na tzv. salámování projektu, to znamená, rozdělení do částí, ve kterých pak, především v doplňkových expertních posudcích EIA, dopadá posuzování vlivů samozřejmě lépe než posudek na několik desítek strojů najednou. V tomto je APB nedostižná. Rozdrobila projekt VPCH do dílčích etap, kde se celkové počty VtE i počty etap pružně mění, takže dnes nikdo nedokáže zodpovědně říci, kolik toho firma chce doopravdy postavit. Jednou jsou výše vyjmenované ostatní farmy součástí VPCH, jindy, když se to nehodí, zase ne. APB se tímto do procesu schvalování, územního a stavebního řízení podařilo vnést takový chaos, že dnes se už nikdo v projektu nedokáže přesně orientovat, dokonce ani ona sama, což opakovaně ukazuje svou bezradností a trapným mlčením na kladené otázky při veřejných projednáváních Územních a stavebních řízení jednotlivých etap VPCH. Stavební úřad Chomutov ani Krajský úřad v Ústí nad Labem nevynikají v přílišné aktivitě zkoumat správnost a zákonnost postupu APB. Stavební úřad Chomutov má dokonce takovou taktiku, dle níž námitky aktivistů z Občanského sdružení Krušno zamítne s tím, že k nim nemusí přihlížet, ale obratem je použije jako svoje, protože většina námitek souvisí s činností a věcmi, které by měl zjišťovat on sám
V nejnovějším zjišťovacím řízení EIA na Větrný park Chomutov – změna záměru, je 73ks odsouhlasených strojů, rozdělených do devíti dílčích etap výstavby. Firma však má ve svém portfoliu ještě farmu Kryštofovy Hamry (38ks), Kryštofovy Hamry-Výsluní (29ks), Výsluní(9ks), Horu svatého Šebestiána-Křimov (34ks) a Blatno (5ks). Mimo to, ještě nebyly definitivně ukončeny zjišťovací řízení EIA na samostatné farmy Hora svatého Šebestána (23ks) a Křimov (23ks). Nikde není zcela jednoznačně řečeno, jestli tyto větrné parky jsou nebo nejsou součástí záměru VPCH. Pro Výsluním spravovaný katastr údajně připadá 14ks VtE. Tento počet a dispozice strojů se však už tolikrát změnily, že věřit něco v tomto smyslu zástupcům APB hraničí s čistou naivitou a prosťáčstvím. Každopádně, takto předložený záměr není v souladu se současně platným ÚP města Výsluní, a v tom, který se v současné době zpracovává, se už s plochami pro výstavbu VtE vůbec nepočítá.
Kolik je těch ostatních?
Jednoduše ještě mnoho. Celkový počet VtE oznámených staveb APB+ostatní investoři se odhaduje pro prostor Měděnec - Blatno na zhruba 170 kusů VtE (podle některých odhadů v tisku i více než 200). Přesný počet není znám, protože stavby jsou živý proces, jednotlivé záměry v čase mění majitele a některé parky jsou zřejmě jen předmětem spekulace (nechat vypracovat souhlas EIA a prodat). Ostatní investoři především ale vyčkávají až APB vybuduje kabelovou trasu pro svedení výkonu. Stavět dříve nemá smysl, protože produkci větrných farem není jak odvést do přenosové nebo distribuční soustavy.

 

APB Plzeň - město Výsluní
Tato vazba má své historické kořeny. První firmou, která chtěla na Výsluňském katastru stavět větrné farmy byla Windenergie s.r.o.  Windenergie se nakonec s městem dohodla a uzavřela smlouvu o spolupráci. Z důvodů uvedených na začátku tohoto článku ale nikdy nezačala stavět, a protože její smlouva měla podmínku započetí stavby do tří let od podpisu, stala se tímto neplatnou.
Co dělala firma APB při překupování plánů Windenergie s.r.o. není známo, ale jisté je, že tuto smlouvu, za kterou bezpochyby vysolila tučnou cenu, koupila už neplatnou. Nekonečné dohady o platnosti/neplatnosti smlouvy vedly nakonec k tomu, že postupem doby na ní byly vypracovány celkem čtyři právní posudky. Dva z nich smlouvu posoudily jako jednoznačně neplatnou bez nutnosti něco dále zkoumat, další ji označila také jako neplatnou, ale s podmínkou, že konečný závěr v této záležitosti může udělat jedině soud. Čtvrtý posudek, který si nechala vypracovat minulá starostka města Výsluní Sabina Čadková a který měl její platnost potvrdit, byl sice sáhodlouhým výčtem všech možných sankcí, které by město mohlo ze strany APB očekávat, ale jeho závěr byl totožný s tím předchozím. Konečný verdikt je na soudu.
Chybu, kterou APB udělala při překoupení smlouvy, ale nechce uznat. Na to, že smlouva je skutečně neplatná ukazuje i to, že od okamžiku jejího prvního právního zpochybnění  uplynuly už dva roky a firma se ani nepokusila si své nároky nechat posvětit u soudu. Místo toho courá po Výsluní, na oko dělá inventury městského majetku a domáhá se plnění této smlouvy pod pohrůžkami jeho exekuce. Strašení panu Březinovi docela jde a minulí starostové Hladík a Čadková na něj slyšeli. V současné situaci je už (doufám) situace jiná.

Co na to úřady?
Téměř nic. Poslední kladný bod za osvícený přístup by si snad mohl připsat Krajský úřad v Ústí nad Labem (KÚÚK), který do Zásad Územního rozvoje Ústeckého kraje (ZÚRÚK - jakási kuchařka pro tvorbu Územních plánů měst a obcí kraje, která stanovuje jejich základní parametry) stanovil odstup strojů VtE od prvních trvale obydlených obydlí obcí a jejich zastavitelných ploch na 3km. Nebyl by to však KÚÚK, kdyby okamžitě svůj dokument nezprznil tzv. Etapizací. Etapizace byla jakási obezlička, která po dva roky umožňovala investorům dostavět svá díla v původním záměru, tedy že nemuseli dodržet onen 3km odstup. V současné době už ale její platnost končí a kdo z investorů do konce října 2013 nezíská Územní a stavební povolení, musí už svou stavbu přepracovat,  a nepřibližovat se svými stroji blíže než na ony 3km k obcím.
Poznámka vložená 12.9.2014 – rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (NSS) z 05.2014 byla na základě žaloby obce Petrovice v ZÚRÚK bez náhrady zrušena ochranná pásma. Dnes vám tedy investor může postavit VtE přímo na hranici vašeho pozemku a nebude to v rozporu s ničím. Je to výsledkem tlaku firmy APB, které posloužila firma Petrovice jako užitečný idiot.
To samozřejmě vyvolává enormní tlak na Stavební úřad i ostatní dotčené odbory Magistrátu města Chomutova na to, aby byla ona příslušná Stavební povolení do konce října udělena. Jednotlivé odbory chrlí v rekordním čase různé vyjímky na ony stavby a Stavební úřad (SÚ) v Chomutově  ignoruje připomínky Občanských sdružení, dotčených zájmových spolků i jednotlivých občanů a přesto, že jejich námitky nedokáže vypořádat, Stavební povolení (zatím I. a III.etapa VPCH) uděluje.
Několik perliček z jeho rozhodnutí ohledně udělených Stavebních povolení Stavebním úřadem Chomutov stran I. a III.etapy VPCH:
• V I.etapě VPCH udělil SÚ v Územním a stavebním řízení, stavební povolení na část stavby VPCH, která nemá vypořádáno věcné břemeno na pozemek č.1161 v katastrálním území Volyně u Výsluní, přes který má být položen kabel 110kV.
Řekl bych, že Územní řízení se vede proto, aby tyto záležitosti vypořádalo, aby nevznikala situace, kdy stavebník leze a hrabe se na pozemcích, kam ve skutečnosti nesmí. Holt v Chomutově to máme jinak.
V současné době stavebník APB Plzeň oznámil městu Výsluní, že začíná práce na VPCH I.etapa, na věcném břemeni na pozemek č.1161 však s městem dosud není dohodnut a silně pochybuji, že ho, vzhledem k vysloveně nepřátelskému jednání vůči městu a jeho obyvatelům, dostane. Co pak až se dohrabe ke zmíněnému pozemku? Existuje v našem státě ještě instituce, u které má občan zastání? Investor zjevně spoléhá na to, co se mu osvědčilo už mnohokrát. Prostě udělá, co udělat chce a pak se to vyřeší nějakou pokutou, kterou mu ještě příslušná instituce po čase, až případný rozruch utichne  nejspíš odpustí.
Aby nebylo všechno jen na SÚ, naše Občanské sdružení Krušno podalo v této věci podnět pro přezkum na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) už před téměř tři čtvrtě rokem. Věc, na které není co zkoumat a obyčejný úředník během deseti minut na stránkách Katastrálního úřadu dokáže zjistit, že investor skutečně žádné břemeno na předmětný pozemek vyjednáno nemá, MMR už zmíněný tři čtvrtě rok "řeší" a při našich urgencích ujišťuje, že věci jsou v běhu. Samozřejmě MMR lže a dává investorovi časový prostor pro to, aby si postavil co chce a připravil situaci tak, aby měl v ruce instituci "zmařené investice", kterou si už nikdo netroufne řešit odstraněním stavby.
K III.etapě:
• Není dodržen povinný odstup od okraje zastavěného území trvale obydlených sídel (tzn. 1000 m minimálně 750 m) VTE LH14 v k. ú. Volyně je vzdálena sotva 470 m od objektu čp. 35 určenému k trvalému bydlení.
Už tak benevolentní Územní plán (ÚP) města Výsluní, ještě stojí za to investorovi APB Plzeň ve spolupráci  se SÚ Chomutov, porušit. Účelovým výkladem grafické části části ÚP přišli na to, že louka nad Volyní je zahrnuta do tzv. "Ploch vhodných pro výstavbu VtE" a tím pádem pro ně přestal,  jinak jasně definovaný odstup od prvních obydlí obce Volyně,  platit.
Tady bych si dovolil jednu poznámku. V ZÚRÚK je jasně definovaná hranice odstupu strojů VtE od prvních obydlí obce nebo zastavitelných ploch na 3km. Stejné 3km si vymínila Saská strana v Německu podél hranic na našem území. Podmínku Sasů si nikdo nikdy nedovolil zpochybnit, zato vůči vlastnímu obyvatelstvu není žádná křivárna dost křivá, aby si na ni investor (za aktivní spolupráce SÚ) netroufl.
• Není doloženo dostatečné splnění hygienických norem. U LH4, LH18 a RU9 se předpokládá kvůli hlučnosti redukce výkonu. Chybí doložení, jak je takové omezení vynutitelné a kontakt, kam se má MěÚ Výsluní obracet při řešení aktuální nepříznivé hlukové situace.
Na chybějící mechanismus vymahatelnosti našich práv ohledně případně překročeného limitu hlučnosti se ptáme opakovaně při příležitostech veřejných projednávání zjišťovacích řízení EIA i v už proběhlých stavebních a územních řízeních. Nikdy, opakuji, nikdy jsme na tuto připomínku nedostali odpověď. Ať už to byli hodnotitelé EIA, krajští úředníci, úředníci SÚ Chomutov případně zástupci KHS Chomutov. Odpověď totiž neexistuje, protože neexistuje ani legislativní cesta, jak se v tomto případě jako občané máme bránit. Nikomu z výše zmíněných to ale nevadí a buď připomínku vypořádá nějakým okecáním, nebo ji ignorují, v žádném případě jim to ale nebrání vydávat souhlasná stanoviska ve prospěch investora.
• Předkládaná tzv.III.etapa VPCH není ve skutečnosti žádnou etapou VPCH, ale jiným projektem a sice VF Volyně (na stránkách EIA pod kódem ULK 535). VPCH III.etapa má sice s tímto projektem shodnou dispozici strojů VtE, ale tím veškerá podoba končí. Projekt  VF Volyně byl ukončen a nemá souhlas EIA. Podle EIA VPCH (MZP028) je svedení výkonu celého parku provedeno výhradně kabelovou trasou 110kV do Vernéřova, zatím co zamýšlené svedení výkonu z VF Volyně bylo, přes předávací stanici v Rusové na napěťové hladině 22kV.  Tuto předávací stanici a kabelové vedení naroubovala projektová organizace Area Group do projektu VPCH III.etapa aniž by, jak jsem již zmínil dříve, toto řešení dostalo souhlas ve zjišťovacím řízení EIA.

Ačkoli naše Občanské sdružení Krušno, jako právoplatný účastník řízení,  na tento podvod upozornilo v písemných připomínkách a ačkoli jsme na to ještě jednou upozornili při ústním projednávání Územního a stavebního řízení VPCH III.etapa a ačkoli to úřednice SÚ Chomutov uvedla do zápisu, SÚ na to vůbec nereagoval a připomínku ve svém zdůvodnění udělení stavebního povolení pro VPCH III.etapa naprosto ignoroval.

V současné době je v běhu Územní a stavební řízení VPCH II.etapa. O jeho výsledku si nedělám iluze.
Mimo jiné tomu nasvědčuje fakt, že udělení nebo neudělení Stavebního povolení mělo už prodloužený termín do 31.7.2013. Dodnes, kdy tento článek píši, tedy 17.8.2013, žádné rozhodnutí nepadlo. Stavební úřad zjevně čeká a dává časový prostor investorovi aby nějak sešmoulil alespoň ty nejvíce do očí bijící napadené části jeho projektu. Nic takového ale není přípustné. Pokud k datu projednání nepředloží investor platnou a úplnou dokumentaci se všemi žádanými náležitostmi, je to důvod k přerušení nebo zastavení řízení.

Ještě zmínka o nejnovější vývoji. ZÚRÚK byly u Nejvyššího správního soudu(NSS) napadeny žalobou obce Petrovice. V žaludku jim nejvíce ležela ona část, která vymezuje odstup nejbližších strojů VtE od prvních obydlí na 3km. Jednalo se už o druhý pokus této obce. Zajímavé je, že v prvním procesu byla totožná žaloba, totožných žalobců, naprosto totožným soudem zamítnuta a o dva roky později uznána jako důvodná a ustanovení o odstupu prvních strojů VtE bylo plošně, pro celý kraj, zrušeno. Za zmínku stojí, že výsledkem rozsudku si byla měsíce předem jistá firma APB a v tomto smyslu také vystupovala v jednáních a úředních řízeních. Obec Petrovice byla použita jako jejich beranidlo, nebo užitečný idiot, chcete-li. Že si Petrovice pustily nebezpečnou veš do kožichu se ukazuje hned záhy. Za „odměnu“ jim APB chce postavit za humny truck centrum s denní kapacitou 500 kamionů. Občané Petrovic jsou zděšeni a protestují, otázka je, jestli už není pozdě, každopádně mají možnost v letošních komunálních volbách svému starostovi a zastupitelstvu ukázat, co si o nich myslí.

Lze se vůbec bránit?
Ano lze. Ale jediná cesta je v důkladné a trpělivé analýze jak zjišťovacích řízení EIA, kde přes nespočet "Kulatých razítek" je uveden stejný nespočet chyb a vyložených nehorázností a pak být důsledný a nenechat se zlomit nekonečným úředním řízením. To je totiž taktika většiny investorů, kteří chtějí stavět něco, co je v rozporu s nějakými pravidly nebo dokonce se zákonem. A i když všechno selže a zdá se, že i všechny úřady se proti vám spikly, pak je nutné se nebát a jít si za svým i k soudu. Věřím, že pokud naše anabáze u soudu skončí, konečně se tam najde zodpovědný úředník, který si neuvěřitelný a zmatený paskvil, který Area Group nazývá projektem VPCH, přečte a zodpovědně vyhodnotí.


Závěr
Rád bych byl čistým optimistou, ale dokud se nepodaří stavby větrných parků zastavit nebo alespoň výrazněji omezit, není k optimismu důvod. Větrnými parky by to totiž s největší pravděpodobností nekončilo.
Ve Výsluní už se totiž dali slyšet zástupci firmy Hydren a.s., která by zde chtěla postavit přečerpávací elektrárnu. Pro nezúčastněného v podstatě logický krok, jak energii z nestabilního a výkonově rozkývaného zdroje uskladnit a využít v příhodném čase. Jenže, firma si počíná už teď stejně neomaleně jako APB Plzeň. Čemu se také divit, když jeden z členů představenstva Hydren a.s. je Petr Březina. Zastrašovací způsob, který se mu tolik osvědčuje jinde, vybalili zástupci firmy i na naše zastupitele. A samozřejmě ani trošku netroškaří.
Přečerpávačku by mělo tvořit umělé jezero o rozloze 100ha!!! Vybudované,  po vzoru hory Mravenečník v Jeseníkách, které stavitelé odtěžili celý vrch a vyhloubili v něm nádrž. U nás by toto čekalo Lysou horu mezi Výsluním a Rusovou. Roury do dolní stanice by pak měly vést údolím okolo Hradiště. Naprosto pošahaný a necitlivý projekt devastující nejenom Lysou horu a okolní náhorní plošinu ale především ono údolí. Údolí je také místy hodně úzké, položení rour k přečerpávání vody by znamenalo ohromné množství zemních prací, aby se tam vešla silnice, potok i ony roury. Možná by to znamenalo i částečné zatrubnění  potoka,  případně masívní odtěžení jeho svahů. Každopádně by to byl konec přírodního rázu údolí a lesa v něm.
Drzouni z Hydrenu přišli žádat předběžný souhlas s výstavbou tohoto díla, když neviděli zrovna hujersky nadšenou reakci, začali vyhrožovat, že když z Bruselu dostanou posvěcení, že jde o "veřejný zájem", neplatí pro ně vůbec nic. Nepotřebují údajně souhlas města, nemusí se ohlížet na chráněné živočišné a rostlinné druhy ani na chráněná území. Osobně to považuji za Březinovu zastrašovací taktiku, kdy se snaží navodit atmosféru "všechen odpor je marný, vzdejte se". Pokud by však skutečně záleželo všechno na povelu z Brusele, pak k nám tam odtud nejde žádná demokracie, ale ryzí fašismus.
A co by přišlo po přečerpávací elektrárně? Vodíková výrobna? Mluvíme o horách, které je Zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje klasifikováno jako klidová zóna, kam si mnozí z nás jezdí odpočinout. Jsme místní rodáci a jako takoví bychom měli být na svůj kus země náležitě hrdí, je totiž na co. Po útlumu hospodářství v popřevratové době a především po odsíření podkrušnohorských uhelných elektráren, naše hory naprosto zázračně ožily. Vrací se sem živočišné a rostlinné druhy, které tady po desetiletí nebyly, na holinách způsobených sirnými imisemi, roste nový, zdravý les.
Mnozí donekonečna papouškují obecně přejatý názor, že Krušné hory jsou zničené. To už přece dávno není pravda. My, kteří tu bydlíme, si toho možná tolik nevšímáme, ale turisté, kteří sem z vnitrozemí přijedou, jsou nadšeni a říkají, že naše hory jsou srovnatelné například se Šumavou, ale mají jednu devizu navíc. Zatímco na Šumavě se chodí na všechny strany v šestistupu a mimo turistickou cestu se nesmí šlápnout, když přijedou sem, mají pocit, že vše, pro co se jezdí tam je i tady, ale zde mají celé hory jen pro sebe a nikdo je nebuzeruje, kam můžou a kam ne. Myslíte, že takoví by i nadále jezdili tábořit do větrných parků? Asi těžko, že?
         Vladimír Šťastný

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář